Udržitelné lesní hospodářství

Výraz „udržitelný“ pochází původně z oblasti lesního hospodářství a byl poprvé použit v roce 1713 Hansem Carlem von Carlowitzem v obavě před ničením lesů.

Pojem označuje takové hospodaření v lesích, kdy nebude spotřebováváno více dřeva, než ho může v lesích dorůst. Les tak nebude nikdy kompletně vykácen, nýbrž bude těženo pouze tolik, kolik je les schopen přirozeně regenerovat. V popředí  zájmu byla tehdy snaha zajistit přísun suroviny v době, kdy byl v Německu její nedostatek.

Dnes se tento široký pojem, „udržitelný rozvoj“ (sustainable development)“, těší velké pozornosti. V roce 1987 definovala tento pojem Brundlandtova komise následovně:

„Udržitelný rozvoj označuje situaci, kdy jsou uspokojovány potřeby současné generace bez toho, aby byly ohroženy možnosti generací budoucích“.

Udržitelnost v lesním hospodářství

Udržitelnost v lesním hospodářství je velmi důležitá, neboť lesní porosty se obnovují pomalu a potřeba dřeva neustále narůstá. V Helsinské resoluci (1993) bylo udržitelné lesní hospodářství definováno moderní způsobem jako

„ošetřování a využívání lesa v rozsahu a způsobem, který by v současnosti i v budoucnosti zajišťoval jeho biologickou diverzitu, produktivitu a životaschopnost. Stejně tak by měl garantovat jeho ekologické, hospodářské a společenské funkce na místní, národní a globální úrovni, aniž by došlo k narušení jiných ekosystémů.“

Zalesňování v Německu

V Německu lze  lesy certifkovat. Vedle udržitelnosti je u nich zvláště zohledňován ekologický charakter a hospodárnost podnikání. Lesnický certifikát je lesní držbě propůjčován. Certifikačním systémem jsou prověřeny všechny procesy dopravy a zpracování dřeva od výrobce až po koncového spotřebitele s důrazem na jejich udržitelnost. Princip udržitelnosti je v německých lesích uplaňován již více než 200 let. Znamená to především, že z lesa může být vytěženo pouze tolik dřeva, kolik ho stačí přirozeně dorůst. Lesy jsou v Německu certifikovány podle několika různých systémů několika nezávislými institucemi. 

Zachovávání a vylepšování udržitelného lesního hospodářství zohledňujícího ekologické, ekonomické a společenské normy je  prověřeno a patřičně dokumentováno. Nejrozšířenější certifikační systémy v Evropě jsou:

• PEFC, Programm for Endorsement of Forest Certification Schemes (dříve Panevropská certifikace lesního hospodářství)

• FSC, Forest Stewardship Council

Certifikací svých produktů podporuje udržitelnost lesního hospodářství společnost Rettenmeier v rámci spotřebitelského řetězce (Chain of Custody)